Stručná historie

Z nedávno objeveného inventáře majetku (z 12. 11. 1728) po zemřelém Pavlu Reindlovi (cca 1638-1728), někdejším dobřívském rychtáři, vyplývá, že Jířím Světlíkem zmiňovaný Matěj Hladík získal grunt dnešního č.p. 5 právě po něm. Po Matěji Hladíkovi byl pak na gruntu Ondřej Reindl. Z rovněž nedávno objevené trhové smlouvy z 29. 4. 1752, kterou Ondřej Reindl předal grunt svému synu Matěji Reindlovi, je zřejmé, že ještě před Pavlem Reindlem (zemřel 1728) držel tuto usedlost jeho otec Jan. Jan Reindl je uveden již v Berní rule z roku 1653. Je tedy otázkou, kdo byl vlastně stavebníkem obytného stavení č.p. 5 a nelze vyloučit, že jím byl právě uvedený Jan Reindl.

Zde je však nutné si uvědomit, že Janův syn Pavel zemřel v roce 1728 údajně v 90ti! letech. I kdyby byl tento údaj nepřesný, musel se Pavel Reindl dožít jistě velmi vysokého věku. Kdyby tedy zemřel cca "jen" v 80ti letech, pak by byl na výminku určitě alespoň 20, či spíše 25 let, tedy asi od 55ti či 60ti let jeho věku. To by znamenalo, že svůj grunt předal Matěji Hladíkovi (snad zeti) nejpozději někdy krátce po roce 1700, a že jej převzal po svém otci cca ještě tak o 30 let dříve, tedy někdy mezi roky 1670 a 1680 (vzhledem k střízlivějšímu časovému odhadu je možné, že uvažované období bylo ještě o 10 let dříve). Bohužel nevíme, zda již v této době dnešní obytné stavení stálo, nebo zda bylo později vybudováno zcela nové místo starého, již nevyhovujícího, či dokonce zničeného, shořelého. Zatím však nelze vyloučit žádnou variantu.

Ať už je tomu jakkoli, souvislá řada majitelů tohoto gruntu začíná Janem Reindlem, připomínaným v Berní rule po Třicetileté válce v roce 1653. Lze se proto domnívat, že obytné stavení vybudoval on ještě před předáním gruntu synovi Pavlovi. Pokud by tomu tak bylo, patřilo by stavení č.p. 5 mezi ty úplně nejstarší v Dobřívě. Dosud zachovaným nejstarším stavením v obci je č.p. 11, které se poprvé připomíná již v roce 1643.

Faktem zůstává, že rod Reindlů je s tímto místem spojen již minimálně od druhé poloviny 17. století. Majetkové poměry Jana Reindla (Hans Reidel) jsou v Berní rule z roku 1653 zapsány takto: "má 16 rolí vorných a 2 role porostlin, 3 osívá na jaro a 2 na zimu, může chovati 2 potahy, nyní nemá žádný, může chovati 4 krávy, nyní má 2 krávy, dobytka má 4 jalovice a 2 svině." A. Drachovský ve své práci Kulturní obrázky ze Zbirovska (1906) uvádí další zajímavost: "Grunt Jana Rendlíka (tak bývá někdy označován Jan Reindl, pozn. autor) ukoupen l. 1655 za 100 kop (...)". Je tedy pravděpodobné, že Jan Reindl byl do roku 1655 majitelem ještě jiného gruntu v obci.

Přímou linii rodu Reindlů si můžete prohlédnout v rubrice Ke stažení.

V historii gruntu č.p. 5 se měnili majitelé nejen z dynastie Reindlů, ale občas i někdo z jejich příbuzných (např. Matěj Hladík). V roce 1773 získal grunt po Matěji (Pavlu Matěji) Reindlovi (1729-1772) Jan Braun (cca 1742-1797), uváděný také jako Praum, připomínaný v roce 1785 jako obecní konšel. Po něm se dochovala "knížka povinnosti důchodenské" vedená od roku 1777 až do 90. let 18. stol. Podle Josefského katastru měl 767 sáhů půdy. Jana Brauna pak vystřídal v držení usedlosti opět Reindl (Jakub), kterému se v č.p. 5 narodila dcera již na konci roku 1787.

Jedním z nejvýraznějších držitelů usedlosti č.p. 5 byl právě již zmíněný Jakub Reindl (1768-1846), který přibližně v letech 1798-1817 zastával funkci obecního rychtáře. Musel to být velmi schopný člověk, protože úřad vykonával velmi dlouhou dobu a podařilo se mu provést obec těmi nejhoršími roky francouzských / napoleonských válek. K funkci rychtáře se téměř vždy vázala nějaká výhoda, snad nejčastěji právo šenku. Bylo tomu tak i v případě Jakuba Reindla. Jeho nejstarší dosud dochovaný "pivní rejstřík", tedy přehled o vyšenkovaném pivu v obci, je z roku 1800. Nejmladší dochované rejstříky (český a německý) jsou pak z roku 1812.

Většinu zde zmiňovaných dokumentů si můžete prohlédnout v rubrice Fotogalerie. Můžete si také prohlédnout mapu návsi obce Dobřív - otisk Stabilního katastru z roku 1839.

Potomci Jakuba Reindla se rovněž aktivně účastnili veřejného života v obci. Syn Josef (1803-1876) i stejnojmenný vnuk (1836-1909) zastávali v 19. stol. funkce v obecním zastupitelstvu, ve školní radě i jinde. Josef starší byl členem obecní rady a Josef mladší dokonce starostou obce.

Josef Reindl ml. (1836-1909) byl někdy na přelomu 70. a 80. let 19. stol. stavebníkem dvou domů v obci Dobřív. Na svých pozemcích postavil domy č. 95 a č. 112 pro dvě své dcery. Dům č.p. 95 postavil pro svou dceru Barboru, manželku ing. Václava Frumerta, zaměstnance zdejších železáren a pozdějšího prvního starosty Sokola v Dobřívě (za zmínku stojí, že v domě č. 95 později žil a tvořil malíř brdské krajiny Otakar Strýhal). Těmito stavbami se však značně zadlužil, takže na samotném gruntu č.p. 5 po dlouhé následující roky vázla vysoká zástavní práva, mj. i ve prospěch knížete Colloredo-Mansfelda. Snad v této souvislosti také v chalupě po řadu let bydlela rodina Františka Lišky, kancelářského sluhy uhelných dolů mirošovských. Pravděpodobně také díky těmto obtížím Josef Reindl ml. prodal v roce 1884 jiný svůj pozemek (zahradu) majiteli sousedního statku č.p. 4, Nathanu Ledererovi, který na něm postavil dům s krámem č.p. 125. Někdy na přelomu století se pak Reindlům podařilo značný dluh definitivně vyrovnat.

Josef Reindl ml. byl starostou obce Dobřív nejpozději od roku 1878 do roku 1884. Za jeho působení ve vedení obce byla na návsi zbořena stará dřevěná kaple a na jejím místě postavena nová, zděná, která pak byla rovněž zbořená, a to v 60. letech 20. stol. v souvislosti se stavbou nového mostu přes Černý potok (dnes Klabava).

V obecní kronice se uvádí, že Josef Reindl ml. rozbořil na přelomu století u č.p. 5 dřevěný srub a z jeho trámů vystavěl malou nízkou chaloupku o jedné světnici a komoře, zřejmě za účelem svého výminku. Chaloupka však zanedlouho, v roce 1901, shořela, takže byl nucen postavit nový, tentokráte již zděný domek. Zajímavostí také je, že Josef Reindl ml. měl jako první v obci ruční mlátičku, kterou půjčoval ostatním hospodářům v obci.

Dalším v řadě držitelů gruntu byl syn uvedeného starosty Josefa Reindla ml. a zároveň pravnuk rychtáře Jakuba Reindla, František Jan Nepomucký Reindl (1872-1915). Pocházel ze sedmi dětí, tří děvčat a čtyř hochů (Barbora-1865, Josef-1867, Václav Josef-1869, František Jan Nepomucký-1872, Aloisie Božena-1875, Hugo Rudolf-1877 a Anna Božena-1880). Zde je třeba odbočit a upozornit na jinou zajímavou osobnost v této generaci rodu Reindlů.

Bratr Františka Jana Nepomuckého, Josef Reindl nejml. (nar. v r. 1867 v Dobřívě č.p. 5), vystudoval v Praze nejprve gymnázium a v letech 1888-1893 i lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě (dnes Univerzita Karlova v Praze). Později působil jako lékař v lázních ve Slatěnicích (dnes Slatinice), kde v roce 1899 publikoval práci "Sirnaté lázně ve Slatěnicích u Olomouce". Jen o několik roků později pak MUDr. Josef Reindl tyto lázně   zakoupil   a po řadu dalších let provozoval. Ve Slatěnicích také významným způsobem podporoval kulturu, vzdělání a sport a stál rovněž u založení místního Sokola, jehož starostou se stal v roce 1908. Za zmínku stojí skutečnost, že MUDr. Josef Reindl byl švagrem zakladatele moderní české farmakologie, MUDr. Kamila Lhotáka rytíře ze Lhoty, otce předního českého výtvarníka Kamila Lhotáka, neboť jeho manželkou byla Kateřina, dcera Josefa Lhotáka rytíře ze Lhoty, malíře pokojů v Praze, a Anny rozené Hofmannové z Kutné Hory. Ale zpátky k Františku Janu Nepomuckému.

František J. N. Reindl byl členem místního sdružení dobrovolných hasičů v Dobřívě (byl četařem a později jednatelem - v obou případech se jedná o hodnosti), členem Českoslovanské agrární strany (v jeho členské legitimaci se nachází členské známky z let 1908-1910), minimálně od roku 1908 také členem obecního zastupitelstva a zřejmě byl i nadaným hospodářem a inovátorem. Spolu s několika dalšími sedláky vytvořili v roce 1904 Parou mlátící družstvo a současně zakoupili parní mlátičku. Členové družstva N. Lederer (č.p. 4), F. J. N. Reindl (č.p. 5), J. Sedlák (č.p. 6), J. Škarda (č.p. 67) a J. Uher (č.p. 8) v roce 1913 nechali nákladem cca 3.000,- Korun zřídit samotížný vodovod, k čemuž vypracoval projekt a dodal materiál ing. Jaroslav Matička ze stejnojmenné firmy. Pitná voda byla svedena třemi trativody z Reindlova pozemku do betonové jímky a dále rozvedena do statků (do kuchyní a chlévů) členů družstva. Tím došlo k vybudování prvního vodovodu v obci. František J. N. Reindl také investoval do mechanizace a moderního vybavení svého hospodářství - např. jen v roce 1911 zakoupil Alfa separator na mléko a také řetězovou pumpu na hnojůvku. V neposlední řadě je třeba připomenout, že již v roce 1906, tedy dva roky po jeho svatbě, přestavěl v č.p. 5 černou kuchyni na tzv. šperovanou (návrh a provedení dodal zednický mistr Karel Tomášek z Tění). Když se mu konečně začalo dílo dařit, vypukla 1. světová válka a on musel ve svých 42 letech narukovat k vojenskému zásobovacímu oddílu (trén) 2. kompanie, 65. batalionu c.k. zeměbrany (Landsturm) v Berouně. Vojenskou presenční službu si však odsloužil v letech 1893-1896 jako dragoun u c.k dragounského regimentu knížete Windisch-Grätze č. 14, u jeho 5. eskadrony. Zemřel za dosud ne zcela objasněných okolností v roce 1915 v Srbsku. Oficiální prameny uvádějí termín 10. 11. 1915, přičemž v dobřívské obecní kronice (s. 166) se uvádí, že zemřel při útoku na vrch Vrkostýn v Srbsku - "Byl střelen do krku a do pravé nohy". V dobových dokumentech c.k. armády - v Seznamech ztrát - se však jeho jméno objevuje teprve 20. 1. 1916 (s. 38), a to "pouze" jako raněného vojáka 10. kompanie zeměbraneckého pěšího regimentu č. 27. Na základě dotazu byl ve Vojenském ústředním archivu v Praze dohledán kmenový list vojína Františka J. N. Reindla, jenž definitivně potvrdil datum jeho úmrtí - tedy 10. 11. 1915, avšak bez uvedení okolností.

Po odchodu hospodáře na frontu se nelehké správě a chodu celého statku věnovala jeho manželka Anna Reindlová, roz. Ungrová (1881-1952) za pomoci svého otce Jana Ungra z Hrádku. Po válce proběhly v Československu pozemkové reformy, které z hospodářství odlouply část původních polností. V roce 1920 bylo č.p. 5 elektrifikováno (elektrifikaci provedl Elektrotechnický závod Jan Dobrovolný z Rokycan) a v roce 1927 byla na obytném stavení položena nová střešní krytina (sloužící dodnes) přes tu původní, šindelovou. Anna Reindlová vychovávala v nelehkém životním období po ztrátě manžela dceru Marii (1905-1976) a syna Františka Josefa Reindla (1909-1993), hospodářského nástupce. V roce Františkova narození zemřel jeho děd Josef Reindl ml. a o šest let později také otec. On, stejně jako oba jeho rodičové, pokračoval v modernizaci celého areálu, např. v roce 1933 zboural staré chlévy a stáje, na jejich původním půdorysu vystavěl nové a k tomu vystavěl ještě zděnou kůlnu, velkou téměř jako obytné stavení (plány na tuto přestavbu připravil Václav Lopata, úř. opráv. mistr zednický v Milínově, cihly a krytinu dodala fa E. Salz a synové u Stoda) a pořídil moderní napáječky pro dobytek (od fy Chvojka z Přelouče). To vše dokázal v období stále rezonující světové hospodářské krize.

Při částečné mobilizaci v květnu 1938 (po tzv. anšlusu Rakouska) narukoval také František Josef Reindl. Jako vojín v záloze nastoupil k náhradní rotě pěšího pluku 38, u kterého sloužil na vojně v roce 1929 (zřejmě až do roku 1930). Nejprve byl s plukem v Berouně a pak se přesunul do Plas na severním Plzeňsku. Pravděpodobně v průběhu června se pak vrátil domů. Při všeobecné mobilizaci v září téhož roku František Josef Reindl narukoval nejprve k pěšímu oddílu do Hostouně na Domažlicku a pak k pomocné rotě do Stoda, kde zažil tragické mnichovské události. Nakonec se s touto pomocnou rotou přesunul do Přeštic. Zřejmě v druhé polovině října byl demobilizován a definitivně se vrátil zpět do Dobříva.

Druhá světová válka samozřejmě poznamenala i Reindlovo zemědělské hospodářství. Reindlovi museli v areálu strpět ustájení koní německého Wehrmachtu a dokonce snad i ubytování německých vojáků, kteří měli tyto koně na starost. Vedle toho na ně jako majitele hospodářství padla tíha válečné doby a povinných dodávek. Ale citelnější byl až zásah komunistického režimu v 50. letech, vznik JZD v obci, sebrání dobytka a majetku a neurvalé využívání celého areálu v těsné blízkosti obytného stavení v zájmu lidu. V druhé polovině 20. století se se statkem děly nejrůznější věci, které jej trvale poznamenaly. Není známo, kdy přesně byly zbourány ozdobné kamenné pilíře vjezdových vrat, o nichž se zmiňuje kronika obce v roce 1923. Vrata však zřejmě nepojala rozměrnou techniku JZD, takže starodávné pilíře musely ustoupit. Čtyři desetiletí hospodaření JZD v areálu č.p. 5 byla korunována snahou místního národního výboru v roce 1988 uzmout ze statku kus pozemku v centru obce a na něm vybudovat parkoviště před plánovanou restaurací Hamrovkou. Dříve než byl majitel č.p. 5 donucen podepsat prodej této části nemovitosti, vyhořela kůlna v těsné blízkosti obytného stavení, která stála právě na předmětném pozemku. Málem chytla i samotná chalupa. Podezření ze zapálení padlo na dva asi desetileté hochy, ale celá událost, včetně nebývalé rychlosti příjezdu hasičů až z Rokycan, budila od počátku pochybnosti. Skutečným pachatelem byla zřejmě jiná osoba, dnes již nežijící. Po vypálení kůlny a zboření jejího torza se pak národnímu výboru otevřela cesta k bezproblémovému získání předmětné plochy.

Rod Reindlů se na přelomu 19. a 20. stol. (a v období první čsl. republiky) aktivně účastnil činnosti v několika různých spolcích a organizacích (např. v Sokolu - Josef Reindl ml. byl jedním ze dvou prvních revizorů účtů, v Okresním sdružení republikánského dorostu čsl. venkova, v Kampeličce nebo v Hospodářském spolku starousedlých v Plzni). Děti byly v rodině vždy vedeny k lásce k hudbě a vlasti, o čemž svědčí řada dochovaných dokumentů, hudebních i vlasteneckých. Bohužel velké množství nejcennějších památek, dokladujících majetkové poměry, sociální postavení a kulturní vyspělost a život zdejších majitelů, bylo rozkradeno při opakovaných bezuzdných nájezdech lupičů v 80. a 90. letech 20. stol. a na počátku 21. stol.

Zmizely tak prakticky nejen všechny cenné předměty, jako např. starodávné housle značky Jakob Stainer, obrazy, sokolský oděv, část korespondence Františka J. N. Reindla z 1. sv. války a další, ale také celá řada dalších vzácných věcí, z nichž asi nejcennějšími byla alba se všemi historickými fotografiemi rodu Reindlů, jejichž ztráta je penězi v podstatě nevyčíslitelná. Rekonstruování jednotlivých lidských osudů a rodinných poměrů v č.p. 5 v průběhu času je proto dnes mnohem obtížnější, ne-li přímo nemožné. O to více, že poslední majitel z rodu Reindlů, František Josef, zemřel bez potomků.

Dynastie Reindlů byla s tímto místem spojena prakticky od druhé poloviny 17. století až do smrti Františka Josefa Reindla v roce 1993, tedy zhruba 350 let. Přesto je dnes slovo pomíjivost snad nejpřiléhavějším výrazem pro tuto několikasetletou dynastickou odyseu.